Urban oživnul tímto hovorem. Zajímal jej úpadek sedláků, jen

v Lučinách nasbíral řadu příkladů. Znal historii pozemků i chalup

i jejich majitelů. Mluvil o špatném hospodářství, o přílišné úzkostli-

vosti spojené s vrchovatou lehkomyslností, ale ať líčil život půlláníka,

který za málo roků propil majetek svůj i ženin a své tři nedospělé

děti poslal do Ameriky s holýma rukama, v nichž nebylo ani síly ku

– 121 –

práci, ať vypravoval o staré výměnkářce, jež otrávila dětem i vnu-

kům celý život proto, že podezírala soud z nespravedlivého nálezu,

neb o vesnické lékařce, která lidi i zvířata léčila stejným zaklínáním

i stejným lektvarem, jeho hlas zůstal chladný, referentský, jen ma-

linko posměšně podbarvený.