Velebnost, melancholie, hrůza

Karel Klostermann (1848-1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané "staré Šumavy". Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu. Opozice "původní vs. současný" je klíčová také ve struktuře šesti povídek, které tvoří tuto kompilaci. Tajemný titul Velebnost, melancholie, hrůza, z úvodu povídky Schovanec a který upozorňuje na fundamentální, avšak opomíjený rys Klostermannovy tvorby - svár věrného popisu s romantickou ambicí, je výzvou k novému, pozornému čtení málem klasického autora.