Tiché roky

Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila "Blanko"? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.
Sdílet
Příběh je napsán čtivě a zároveň stylisticky velmi vydařeně. Časové linky se střídají s minulostí a přítomností a vše do sebe postupně krásně zapadá. Jako zajímavost musím podotknout, že každá kapitola končí stejnými slovy, kterými začíná ta následující. Kromě vášnivých fanoušků děl Aleny Mornštajnové potěší Tiché roky i čtenáře této tvorby neznalé. Nadšení budou jedinci, kteří v knihách vyhledávají propracovanou charakteristiku postav, složité rodinné vztahy a zbožňují, když se dějové linky vzájemně protnou.
Celá recenze