Povídky jamrtálské

Prozaická prvotina známé historičky a teoretičky umění Mileny Slavické vrací čtenáře do předlistopadové skutečnosti druhé poloviny dvacátého století a s odkazem na Nerudovy Povídky malostranské před ním vyvolává neveselý svět "ponížených a vyvržených". Pražské Nuselské údolí, kde se příběhy odehrávají, není jen kulisou, ale se svou zanedbaností, lokální svérázností a odstrčeností se znaky maloměsta uprostřed velkoměsta se stává důležitou součástí děje. Čtyři postavy splétají ve čtyřech navzájem propojených povídkách svými osudy román jako portrét odpudivé doby, která lidem, jejichž karty byly od samého počátku rozdány k prohře, nic nepromine a naopak se vklíní do každé skuliny jejich nejintimnějšího soukromí. Autorce se podařilo sugestivně popsat osudy dětských přátel, jejichž životy těžce poznamená a nakonec i přemůže komunistická přítomnost i lidská malost, proti nimž jsou bezmocné i ty nejopravdovější city a přátelská pouta.