Noční dům

Čtrnáctiletému Richardovi, který se po tragických událostech přistěhoval k tetě a strýci do městečka Ballantyne, se smůla lepí na paty. Když přemluví spolužáka Toma, aby z telefonní budky někomu náhodně zavolal a vystřelil si z něj, vypadá to jako nevinná lumpárna. Jenže sluchátko vzápětí Toma sežere. Richardovi nikdo nevěří a po zmizení dalšího spolužáka ho čeká pobyt v nápravném zařízení. Jak dokáže, co se doopravdy stalo? A není náhodou všechno úplně jinak?
Sdílet
Jo Nesbø rozhodně patří k autorům, které asi nemá smysl nějak obšírněji představovat. Král severské detektivky a jeden z celosvětově nejznámějších autorů si získal velmi širokou čtenářskou základnu i u nás. Není proto divu, že je každá jeho novinka velmi široce očekávána. O to hůře se mi pak přiznává, že jsem od něj donedávna nic nečetl. To se ale změnilo v momentě, kdy vyšel Noční dům. Jde totiž o žánrový úkrok směrem k nadpřirozenému hororu. Jelikož tento žánr mám rád, bral jsem to jako znamení a přečetl si Nesbøho novinku, jež může být i brána jako pocta Stephenu Kingovi. Jak se vydařil zamotaný příběh problémového teenagera, snažícího se přijít na kloub tajemným zmizením a úmrtím svých spolužáků?
Celá recenze