Mocným navzdory

Šedesátá léta minulého století byla ve znamení celosvětového pohybu, hledání alternativ k existujícímu stavu společnosti, který nebyl nikde považován za uspokojivý. Součástí tohoto "globálního vzrušení" bylo revoluční hnutí ve třetím světě, reformní hnutí a revolty v zemích sovětského impéria a protestní hnutí na Západě. K nejvýznamnějším aktérům tohoto celosvětového pohybu patřili studenti. Právě studentstvo bylo hlavním subjektem rozsáhlého protestního hnutí, které na počátku šedesátých let zasáhlo USA a od poloviny šedesátých let i většinu zemí západní Evropy, Japonsko a Austrálii. Vrchol celé protestní vlny představoval rok 1968, který je na Západě vnímán jako "rok studentských revolt". V Československu patřili studenti již před rokem 1968 k protagonistům protirežimní opozice, po lednu 1968 se stali důležitou součástí reformního hnutí. Autor ve své knize paralelně sleduje vývoj západoevropského a československého studentského hnutí v šedesátých letech 20. století. Svůj výklad rozčlenil do čtyř částí. V první se věnuje obecným společenským příčinám poválečného levicového studentského radikalismu v západní společnosti, jeho ideovým zdrojům a předchůdným formám. Posléze mapuje reálný průběh studentského protestního hnutí v hlavních západních zemích. Po kulminaci studentských protestů v roce 1968 sleduje pozvolný rozpad hnutí, jakož i jeho transformovaný vliv na další vývoj společnosti. Za touto kapitolou následuje exkurz věnovaný studentskému hnutí v Polsku a Jugoslávii. Druhá část líčí postoje a aktivity československého studentstva na pozadí celkového vývoje společnosti v šedesátých letech. Nonkonformní vystupování studentů vyvolalo značnou nevoli představitelů režimu, v několika případech dokonce jejich přímý mocenský zásah. Potlačení demonstrace studentů obývajících strahovské koleje v Praze na konci října 1967 bylo jedním z bezprostředních příčin pádu režimu Antonína Novotného v lednu 1968. Po lednu 1968 se stali důležitou součástí reformního hnutí, jejich význam ještě více stoupl po okupaci země v srpnu 1968. Na obranu svobody se rozhodně postavili především během okupační stávky v listopadu 1968 a po smrti studenta Jana Palacha v lednu 1969. Třetí část mapuje kontakty mezi československým a západoevropským studentským hnutím. Zabývá se otázkou, jak přijímali českoslovenští studenti ideové podněty radikálně levicového protestního hnutí na Západě a jeho stoupence, k nimž právě studenti často patřili, a také reakcí západoevropského studentského hnutí na reformní proces v Československu. Poslední, čtvrtá část je věnována studentské radikální levici v Československu, podrobně líčí především osudy členů Hnutí revoluční mládeže, kteří se mezi prvními postavili nastupujícímu normalizačnímu režimu, za což byla řada z nich uvězněna. Publikace vychází ze širokého spektra literatury i pramenů a je vybavena bohatým obrazovým materiálem.