Malá tma

Jen u málokterého našeho současného básníka, a tím méně v plejádě autorů nejmladší generace, najdeme tolik přirozeného citu pro to, čemu se říká „historická paměť“. Detailem postihnout celek – tomu se Radek Malý učil od své první sbírky, dnes už lze mluvit o zjevném mistrovství. A ještě jeden příznak determinuje Malého niterný svět – halasně sice nevytrubované, ale všudypřítomné vědomí až zarputilé solitérní nezařaditelnosti do stáda vyznavačů konzumentských pahodnot, vymezování linie odporu vůči těm, kdož zmáhají jezy a peřeje svých životů bez skrupulí – a bez paměti. Cit pro esence lidské bídy a nezaviněné utrpení… Radek Malý naznačuje smysl takového vnímání jako pro sebe jedinou možnou cestu v éře falešných proroků, mediálních lží, pozlátkových reklam a bulvárních blábolů. Dost důvodů pro to mu vstřícně přitakat.