Duch Pankráce

Milostnávyznání ve stínu smrti
V pankráckých celách smrti čekají vězni na svůj poslední den. Za okny buší dělníci, kteří stavějí gilotinu. Anna a Robert, dva vězni odsouzení k smrti, se nikdy nesetkali, pojí je jen pár letmých pohledů a nekonečná touha milovat. K tomu stačí už jen kousek papíru a tužky. V tísnivé atmosféře vězeňských cel si přes motáky začnou předávat střípky sebe samých — vzpomínky, naději, něhu. Vědí, že čas se krátí, ale slova mezi nimi klíčí jako plamen ve tmě. Jejich příběh doplňují tiší hrdinové — chodbař, který vzkazy předává, a rodina ze Strašnic, schovávající popel popravených.
Román vznikl podle skutečných motáků psaných v celách smrti. Autorka v něm s hlubokou empatií oživuje zapomenuté hlasy — a ukazuje, že i v nejtěžší chvíli může člověk milovat.
Sdílet
Jirka Padevět mi šeptal do ucha nahou pravdu ve formě bolavých slov. Nejsem hrdina, žádný král zbojníků, takže mi stačilo v hlavě rozeznít ta dvě slůvka a věděl jsem, že bude ouvej. Tehdy Jirka, dnes Petra, oba mě seznámili s místem zvaným Pankrácká sekyrárna. Čekal jsem, že to bude zlé, a ono bylo. Naštěstí ale ani zlo nechodí samo, a tak na mě vykouklo několik hřejivých paprsků lásky, hrdinství a obětavosti. Je na čase vypsat se z toho srdcebolu. Jste tady se mnou?
Celá recenze