Chlapec a hvězdy

„Dejte mi, chlapci, trochu hlíny, chtěl bych si s vámi stavět hráz a nedívat se na hodiny a neslyšet, jak míjí čas“ Letos uplynulo třicet let od smrti jednoho z největších českých básníků Jaroslava Seiferta, jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu. Připomínáme si jeho tvorbu jednou z nejkrásnějších sbírek Chlapec a hvězdy, jež hluboce ovlivnily zejména mladé čtenáře. Jaroslav Seifert se narodil v roce 1901 do nuzných poměrů a podstatnou část života prožil na pražském Žižkově, kde také studoval na gymnáziu. Ve dvacátých létech už byl považován za jednoho z význačných představitelů československé umělecké avantgardy. Posléze se kromě vlastní tvorby věnoval i novinařině, přičemž pracoval v nejrůznějších listech a časopisech, ovšem po roce 1949 se začal věnovat výhradně literatuře. Nejvýmluvněji o básníkově životní i tvůrčí cestě vypovídá jeho vzpomínková kniha Všecky krásy světa.